17. 08. 2017, 3:46  GMT+1
Vyhledávání
Přihlásit
pokus
Kategorie: News

Střípky z cesty do dávné Besarábie (2/5): Podněsterská moldavská republika

Střípky z cesty do dávné Besarábie (2/5): Podněsterská moldavská republikaKaždý den opouští centrální nádraží v Oděse několik spojů ve směru na Kišiněv, tedy Moldavskou republiku, resp. přímo z Oděsy pouze jeden, další spoj je dálkový spoj Moskva – Kišiněv. Při zjišťování detailů spojení na vlakových vyhledávačích uvidíme, že po cirka hodině a půl cesty je téměř půl hodinová pauza, podíváme se na mapu a řekneme si, ano pasová kontrola kvůli vstupu do Moldavska, realita je ovšem trochu jiná …

Dle všech oficiálních mapových podkladů vjíždíte správně do Moldavské republiky, malé země sevřené velkými zeměmi jako Rumunsko a Ukrajina a platidlem moldavský lei. Ovšem skutečnost všechny tyto fakta dává do ústraní. Při pasové kontrole v pohraniční stanici Kuchurgan vidíte celníky s úplně jinými symboly Moldavska, než jste před cestou zahlédli v průvodci Lonely Planet nebo wikipedii, vidíte trochu odlišné a nezvyklé praktiky při kontrole do země, kde po prohlídce pasu by vás měli vpustit do vnitrozemí bez problémů, u spolucestujících vidíte zvláštní pasy se zvláštními neidentifikovatelnými symboly, …. Vidíte, že vjíždíte někam o čemž jste neměli téměř ani tušení a o čem, resp. o kom neví oficiálně nikdo na světě. Do země, která neexistuje, koukáte na pasy cestujících, které neplatí a koukáte na vlajky, peníze, symboly a odznaky, které mají stejnou existenční hodnotu jako metro v Bratislavě. Prostě neexistují. Jste totiž v neuznané Podněsterské moldavské republice, zemi, která neexistuje, ale pokud ji chcete navštívit nebo ji pouze projet, tak se Vám řádně připomene.

Odkuda vy jeďete? Biljety pažalsta i pačemu vy zděs jeďete?“ nejen tato, ale i mnohé další nepříjemné dotazy si musíte vyslechnout při „výslechu“ pohraničníků na podněstersko-ukrajinské hranici. Jelikož, zdejší hranice není turisticky frekventovaná jako když jedete z Rakouska do Itálie k moři, tak počítejte s tím, že budete možná jediní návštěvníci a turisté tohoto politického skanzenu jménem Podněstří a věřte, že pro celníky se snadno stanete lehkou kořistí pro vyptávání se viz. výše uvedených věcí a pokud nebudete trpěliví i případný několika eurový úplatek. Zatímco u místních se celníci zdrží povětšinou pár sekund, u Vás to může být i několik minut.

Hned první zastávkou je Tiraspol, vládními činiteli Podněstří stanovené hlavní město separované země. Jedno malé nástupiště a nádražní budova vypadající jako větší rodinný dům, reprezentují vstupní bránu do Tiraspolu. Hned u nádražní budovy je denně k dispozici směnárna s podněsterskými rubly, které můžete vyměnit za ukrajinské hřivny, eura a jiné významné měny. Množství směněných valut si však řádně promyslete, pokud Vám po návratu domů zůstanou, můžete je akorát schovat do šuplíku nebo je zkusit nabídnout na aukro, jako kuriozitu.

S peněženkou plnou podněsterskými rubly můžete směle vyrazit do centra města. S mapou, informačními tabulemi a jinými turistickými pomůckami zde nepočítejte, spolehnout se můžete akorát na dobrý orientační smysl a na kolemjdoucí, kteří Vám poradí. Do půl hodiny by jste měli i včetně zastávky u podnikové prodejny největší likérky v Moldavsku, resp. Podněstří, dorazit do centra města. Ovšem slovo centrum, je nutno v tomto případě brát se značnou rezervou, protože pokud počítáte s centrem lahodícímu oku, budete zjevně zklamaní.  Lékarny, fast food, second handy, různá veteš, pobočky firem nebo notářů, apod., vše vedle velkého bulváru, šířkou zdatně konkurenceschopné slavné Champs Elyseé, kvalitou a děním okolo bulváru, však připomínající spíše zapadlý rumunský venkov. Popisovanému centru vévodí socha hrdiny Podněstří – Suvorova, jeho podobizny najdeme na bankovkách, plakátech, pamětních deskách nebo billboardech. Ano i tam, Podněstří je zemí, kde billboardy propagují socialismus, „svou“ zemi anebo společnost Sheriff, která v Podněstří vlastní vše od zubních kartáčků až po moderní fotbalový stadion.

Pokud dorazíte do Podněstří jako my ve večerních hodinách, tak po ubytování se (což ovšem není vůbec snadná záležitost, buď se ubytujete za pakatel, nebo téměř za „norské“ ceny) dostaví lákadlo poznat „podněsterský“ noční život. Touha po poznávání místního „nightlifu“ Vás opustí ve chvíli, kdy po desítkách minut hledání nenacházíte žádný pořádný bar, klub nebo podnik blížící se představám Vašeho zábavného večera. Na mnoha místech Vás budou lemovat hlavně „magazíny“, což jsou večerky, podobné těm českým. V nich si můžete pořídit nějakou tu láhev vodky, koňaku nebo pivka, jen pozor, po deváté večerní zde platí zákaz prodeje alkoholu. Pokud na to zapomenete, dopadnete zřejmě jako my a mnoho jiných turistů, tak, že skončíte po dlouhém hledání v nějaké hospůdce, kde na Vás místní moc přátelsky koukat nebudou. Poslední možnou záchranou může být bar v hotelu, kde se ovšem setkáte s českými cenami.

Po „podněsterské“ noci budete chtít naplánovat prohlídku města a onoho „centra“. Nicméně více jak 2 hodiny v časovém harmonogramu Tiraspolu nevěnujte. Návštěva podnikové prodejny Kvint prodávající koňaky a pálenky za ceny jednoho panáku finské vodky v českých barech, socha Suvorova na koni na stejnojmenném náměstí, válečný památník na počest moldavsko-podněsterské války v roce 1992 nebo „Palác sovětů“ s nadživotní velikosti J.V.Lenina, jsou výčtem toho, co stojí alespoň částečně za to vidět. Pokud budete mít to štěstí jako my a při focení v ulicích města Vás zastaví státní bezpečnost v civilu, položí otázky o důvodu Vašeho pobytu aj. a důrazně přikáže k smazání veškerých pořízených fotografií, pak se Vás zhostí pocity, jakoby jste se v Česku vrátili strojem času o 30 let zpět.

Jste-li fotbalovým fandou nebo fanynkou tak určitě nevynechejte návštěvu místního fotbalového stadionu, kde tiraspolský celek Sheriff každoročně bojuje o prestižní Ligu Mistrů. Velkolepý sportovní areál s pětihvězdičkovým hotelem, sportovní akademií a dvěma moderními fotbalovými stánky působí jako hotel Hilton v Chánově. Areál se nachází na okraji Tiraspolu a jeho návštěvu můžete spojit s cestou do druhého největšího města Podněstří - Bendery. Celý sportovní areál je přísně střežen a něco jako fanshop nebo prohlídka jsou tu věci neexistující, resp. zcela nemožné.

Právě podněsterské Bendery jsou druhým nejvýznamnějším i největším městem Podněstří. Z Tiraspolu Vás zde doveze po několikakilometrové trase trolejbus. Cestu v blízkosti Bendery pozorně sledujte, právě pouze ze silnice je nejlepší výhled na starobylou pevnost s věžemi, která by v jiné evropské zemi jistě byla plná turistů, zde ovšem plní armádní účely a její okolí je přísně střeženo.  Ve chvíli, kdy se naskýtá nejlepší výhled na pevnost, trolejbus projíždí okolo strategicky nejdůležitějšího bodu nedávné moldavsko-podněsterského válečného konfliktu – železobetonového železničního mostu přes řeku Dněstr, která se sama o sobě stala klíčovou linii pro střety moldavských a separatistických jednotek Podněstří. Vjezd do města dodnes střeží vojenský bunkr s hlídkujícími milicionáři s nabitými samopaly na krku a vojenský transportér uvnitř bunkru. Cestou do centra města si lze také povšimnout památníku neznámému vojínovi jako je ten tiraspolský, mnohým propagandistickým symbolům a také věčně hlídkujících milicionářů. Přestože se Bendery nachází za hranicí Dněstru, těžkými boji v době uváděného konfliktu si tato neexistující země Bendery vybojovala jako svou enklávu.

Jakmile si prohlédnete velkou tržnici v centru města, desítky stánků s veteší navštívíte místní supermarket od Sheriffu, prohlédnete stovky ohořelých a zanedbaných domů a pozdravíte s místními potulnými pejsky, tak Vám nezbývá než se s Podněstřím rozloučit. Pokud zvolíte pro pokračování do Kišiněva jako my dobrodružnou cestu vlakem, tak Vás pravděpodobně nemine pár otázek o pobytu, registraci a dalších výmysly podněsterské „VB“. Jakmile máte výslech za sebou tak zbývá jen koupit osmi korunovou jízdenku na 70 kilometrový úsek do Kišiněva. 

Pravděpodobně se už zde nikdy nevrátíte, pravděpodobně nebudou mnozí Vaši známí tušit, o čem to vlastně vypravíte, možná to netušíte ani Vy o čem jsem to vůbec psali a já možná už nikdy nebudu mít příležitost psát o něčem, co neexistuje ….

Celkové postřehy z Podněstří:

  • Dlouhá trolejbusová trať Tiraspol – Bender
  • Státní bezpečnost jako za bujarého socialismu
  • Propagované symboly sovětského svazu
  • Lidové ceny láhví vodky a koňaku od 30 korun
  • Jediné dvě státní ambasády – Jižní Osetie a Abcházie, tozn. dalších mezinárodně neuznaných států
  • Kuriozní podněsterské bankovky – na 5 rublovce najdeme třeba palírnu koňaku a neznámého muže s igelitkou

Vybrané fotografie z cesty nejen po Podněstří, ale po celé Besarábii najdete v moji galerii ZDE! 

LZ.

print Formát pro tisk

Komentáře


Nebyly přidány žádné komentáře.